Možná po zhlédnutí této fotografie přemýšlíte, proč jsem zrovna zvolil obrázek, který nám ukazuje, jak nám může být moderní technologie v podobě interaktivní podlahy prospěšná a jak lze spojit vzdělávání s pohybem. Jsou to však stejné technologie, které upozaďují právě časopisy a knihy, které se tím dostávají na vedlejší kolej, pokud nejsou zrovna aktivní i ve sféře virtuální.
Cílem vzdělávání ve školách by mělo být propojování tradičního s moderním a vytvořit tak vzájemný soulad.
Nejen v Hrusicích ve středních Čechách se narodil výtečný malíř, ale i ve Vítkovicích máme děti, kterým není tužka a papír cizí. Všimněte si podobenství s obrázky Josefa Lady, které namalovaly zdejší děti. Kdyby v dnešní době žil malíř František Kaván z nedalekých Křížlic, jistojistě by byl touto nádherou potěšen.
Nejen šikovných dětí je tento kraj hoden, ale Vítkovice jsou dnes i domovem lidí, jejichž není cizí pero a papír. V současné době zde žije spisovatelka Danka Šárková, která navštívila školu, kde proběhla beseda o jejich knížkách, které jsou věnované Krkonoším, Krakonošovi a navazují i na původní tradice hor.
Petra Braunová je spisovatelka, která vážila dalekou cestu autobusem do Vítkovic až z Klatov. Dodnes vidím obrázek sympatické paní, která zaklepala na dveře školy s batůžkem na zádech a předvedla dětem neuvěřitelné představení v podobě jejího autorského čtení, na které do smrti nezapomenou. Je hezké vidět, když se v dětech podaří zasít semínko v podobě vztahu ke knížkám. Všem dámám spisovatelkám děkuji za návštěvu zdejší Alma mater.
A teď trochu z jiného soudku a sice z hudebního. Dcera naší vychovatelky Andrejky Vaškové Alička předvedla s dětmi hudební představení. Není nad to, když umíte zbudit zájem k hudbě, což se pak samozřejmě zúročí.
Díky našim snaživým kamarádům a paní učitelce Debnárové mohly děti předvést své schopnosti a vystoupit na příchodu Krakonoše ve Vítkovicích, kde proběhlo hudební představení z repertoáru tradičních a lidových písní.
Od hudby ještě neodbíhejme a představme si Zdeňka Rolera, který hraje na drumbeny, což jsou bubny z recyklovaných materiálů, a jiné rytmické nástroje, např. na didgeridoo, dechový nástroj australských domorodců. Zdeněk je neuvěřitelný, třeba dokáže hrát i na trubku od vysavače 😊.
Hezké je, když se pak spojí hudba v podobě doprovodu na kytaru a vyprávění spisovatelky nad knihou. Takové bylo naše nocování ve škole s významnými osobnostmi. Přišlo mně to jako nocování s Andrsenem, respektive s Andrsenkou. Jen to přízvisko s hudebníkem mně v tomto smyslu nenapadá.
Po nocování ve škole jsme druhý den ráno vyrazili na úklid Vítkovic. Na přilehlém obrázku berou děti útokem areál Jizerky, který bylo třeba uklidit od zbytečných odpadků. Je důležité se dívat kolem sebe a udržovat si své prostředí krásné a malebné. Však se nemáme za co stydět.
K jaru neodmyslitelně patří pletení pomlázek. Dali jsme si za úkol, že v naší škole budeme dodržovat tradice, které se vážou na jednotlivá roční období.
K velikonočním zvykům patří i pečení perníčků, které děti připravovaly ke zdobení na příchod Krakonoše. Ve školní jídelně se událo nejen pečení ale i ochutnávání 😊.
Každý den, který prožíváme, je pro nás něčím výjimečný. K jednotlivým dnům se váže i připomenutí něčeho významného. Vybral jsem si den 20.3., kterému připadá mezinárodní den štěstí. Však samotný Bhútán má tento symbol mnohem výše, než je samotné bohatství. Přál bych si, aby všichni lidé na celém světe toto pochopili.
Od významných dnů a ctění tradic neodbíhejme a ukažme si, jaké slavnosti proběhly ve škole ve Vítkovicích.
V noci ze 30. dubna na 1. května se odehrává tzv. „filipojakubská noc“, kterou všichni známe pod názvem pálení čarodějnic. O den dříve se v areálu školy odehrála malá slavnost společně s rodiči.
Na jaře slavíme den otců a den matek. Do školy jsme v jednotlivé dny pozvali tatínky a maminky našich dětí. S tatínky se grilovalo a sportovalo. Maminkám se připravilo občerstvení a děti měly pro ně připravené vystoupení. Oběma protějškům se rozdávaly dárky. Děkujeme všem, kteří přišli.
K horám patří lezení. Využili jsme příležitosti a z nedalekého Vrchlabí jsme si do školy pozvali naši špičkovou horolezkyni Soňu Boštíkovou, která vyprávěla dětem o pobytu ve vysokých horách. Přinesla i různé vybavení potřebné pro zdolávání nejvyšších vrcholů a děti se tak mohly obléknout do věcí, které jsou na cesty tohoto typu nezbytné. Však se do expedičního stanu vešly všechny děti Vítkovické školy.
Teorii jsme si vyzkoušeli v praxi a vyrazili jsme do Strážného na Hnědé skály, kde jsme strávili den lezením. Děti si mohly vyzkoušet překonávání překážek na připravených lezeckých cestách,…
Jakmile nám skončila zima, vrhli jsme se na výuku na kolečkových bruslích. Zpočátku jsme využívali kulturní dům ve Vítkovicích, kde se děti naučily základům ježdění, a nakonec jsme vyrazili na Rovinka, kde jsme několikrát využili místní cyklotrasu směrem na Benecko, která je pro jízdu na inlinech jako dělaná.
Odměnou za práci během školního roku, a hlavně za vydělané peníze, jsme mohli využít výletů do blízkého okolí. Navštívili jsme Vrchlabí, respektive novou expozici Krkonošského muzea.
Výjimečnou událostí byla i návštěva Augustiánského kláštera ve Vrchlabí, kde nám osoba nejpovolanější v podobě Radka Hanuše představila místní klenot v podobě varhan.
Obrovskou oporou během školního roku pro nás byli nejen rodiče, ale musím připomenou bytost pro nás nesmírně důležitou, a tou je Míša Nová, která pro děti ve škole a školce připravila několikadenní program, který se týkal canisterapie, cvičení psů, jejich zapojení do výuky formou různých projektů, ukázka asistenčního a záchranářského psa, školení první pomoci dětí a dospělých. Zkrátka je pro nás Míša andělem tělem i duší. Díky za vše.
Vážím si moc lidí, kterým není lhostejný osud dětí a dokáží nabídnout něco, co mně osobně vyrazilo dech. Už jsem si myslel, že taková místa snad u nás neexistují. Věřte že jo. Jedním z těchto míst je Orlí bouda v Krkonoších, kde civilizovaný člověk si uvědomí, že k životu toho až moc nepotřebuje. Strávit dva dny na opuštěném místě uprostřed krkonošské přírody bylo pro nás balzámem na duši.
Ochota a pomoc dobrých lidí z Vítkovic, přátel z blízkého okolí vyústila v projekt vskutku nadpozemský. Řeč je o pohádkovém lese, který jsme udělali ve Vítkovicích a pozvali k němu bytosti zkrátka pohádkové. Akce byla určená primárně dětem. Hlavně jsme chtěli ukázat, že ve Vítkovicích máme školu a partu skvělých lidí, kteří obětují svůj volný čas ve prospěch radosti dětských dušiček. Na youtube kanálu pod odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=_OlE8RnX8S0 je úžasné video od Lucky Matasové.
V novém školním roce nám přibydou další dva žáčci. Jedná se o Jakuba Rezlera a Anežku Sklenárovou. V naší škole proběhl zápis dětí do 1. třídy. Budoucí prvňáčky ve škole provázely současné děti navštěvující školu.
I odchody je život lidský provázen. Jelikož je škola ve Vítkovicích jen do páté třídy, museli jsme se na konci školního roku rozloučit s naší žačkou Klárou Janíkovou, která si na závěr školního roku připravila pro děti malou oslavu. Klárce z celého srdce přejeme, aby ji v celém jejím životě provázelo štěstí a radost. Děkujeme, že jsme s ní mohli strávit krásný rok.
Ke konci roku školního a na začátku roku nového náš sbor posílila Lucka Farkašová, která má chuť a talent posouvat věci dopředu. Rád ji předám svoji dosavadní funkci ředitele a budu ji oporou v jejím působení ve Vítkovicích.
Máme za sebou rok, který byl pro nás nesmírně obohacující. Stál nás spoustu energie, ale věříme, že co dáváme, tak se nám také vrátí. V hlavě mně proudí myšlenka: „Kolik lásky a radosti dávám, tolik ji dostávám zpět“.
Radim Berka