Babí léto a podzimní čas byl štědrý na sluneční svit a toho jsme hojně využívali na naší zahradě, u potoka, na loukách a v lesích.
Vydali jsme se i na Zlaté návrší, Harrachovy kameny a přes Kotelní jámy na Dolní Mísečky. S dětmi jsme si užívali krásu jedinečnosti těchto míst. A navíc nám ji ještě zpestřoval sběr brusinek, borůvek, a přeskoky potůčků.
Také v tento čas s pravidelností navštěvujeme „Louku plnou dětí“, kterou organizuje KRNAP ve Vrchlabí. Děti procházejí čtyřmi stanovišti, kde si rozvíjejí vnímání k přírodě, fyzickou kondici a týmovou spolupráci.
Tento rok byl zaměřen na život mravenců, rozdílnost mezi stonožkami a mnohonožkami, uvědomění si rozdílnosti pohybů mezi zvířátky a na závěr se děti dozvěděly o nástrahách v přírodě, kdy je potřeba zpozornět např. v souvislosti se zmijí, s vraním okem.
Každou říjnovou středu jsme zavítali do Solné jeskyně v Jilemnici. Návštěva trvá hodinu, děti si zde mohou hrát s krystalky soli a zároveň dýchají vzduch, který má vliv na ozdravné procesy v těle např. při respiračních obtížích, kožních onemocněních. Tato jedna hodina pobytu je srovnatelná s dvou až třídenním pobytem u moře.
V listopadu jsme pro změnu vyrazili do Bozkovských dolomitových jeskyň, kde se nachází největší podzemní jezero v Čechách. Prohlídka trvala hodinku, která utekla jako voda, zřejmě proto, že bylo stále co objevovat. Děti byly zvědavé na jeskyni zvanou Peklo, útvary v ní připomínaly čertí hlavu a čertovu babičku. Také jsme mimo jiné navštívili jeskyni Překvapení, která je plná krápníkové výzdoby.
V tomto měsíci nás ve škole ještě čekalo jedno milé setkání
s paní Valpurgou Hozákovou s občanského sdružení Delfíno.
Vyprávěla nám o svém přátelství s delfíny, o jejich jedinečném vnímání. Celým povídáním se linul příběh z knihy „Delfín Dilo“, kterou přeložila. Příběh pomáhá odhalit bohatství a rozmanitost života pod mořskou hladinou a zároveň apeluje na potřebnou ochranu podmořského světa.
Děti jako dárek dostaly knížečku „Tajuplná řeč vody“. Autorem je Dr. Masaru Emoto, který zde shrnul své dlouholeté vědecké zkoumání vody. Nabízí pohled do podstaty vody. Co voda dokáže..Voda je všude kolem i uvnitř nás…Voda je život… Voda mluví…Voda naslouchá…
A už nás čeká vánoční čas. Máme naplánovanou návštěvu do firmy Rautis, která se nachází v Poniklé a zabývá se výrobou perličkových ozdob.
Po delším čase by k nám do školky měl zavítat Mikuláš se svojí družinou. Necháme se překvapit, co nám tento čas přinese.
Na závěr nemůžu opomenout velké poděkování za dopravu obecnímu úřadu na naše výpravy za poznáním…..
Je tu zase čas na školkové ohlédnutí, co jsme prožili v jarním čase, které bylo pestré ve všech rovinách.
Opět jsme vyrazili do světa s beneckou školkou, po čase jsme navštívili ZOO Dvůr Králové. Stále tu vznikají nová zákoutí jako například rozsáhlý průchozí výběh v podobě zátoky, kde je velká kolonie ohrožených tučňáků brýlových, která připomíná pláž.
Měli jsme jen pár hodin tu pozorovat nespočet zvířat v různorodých velikostech, podobách, chování, ale stojí to za to, dělit se o společné prožitky…
Společně jsme ještě vyjeli na nedalekou Pecku Po cestě jsme se zastavili u větrného mlýna poblíž Borovnice, kde jsme si prohlédli i vnitřní prostory.
Na hradě Pecka už na nás čekala pohádka O Bajajovi, která dětem blíže ukazovala dobu králů a rytířů – děti viděly, jak se sedlá rytířský kůň, jak se Bajaja oblékal do zbroje , jak vypadal rytířský turnaj a mnoho dalšího.
Po skončení pohádky si děti mohly vyzkoušet různorodé rytířské přilby a helmy, vyrobit si nitku ze lnu nebo se dozvědět, co obnáší péče nejen o rytířského koně.
Během jara jsme ještě zavítali do benecké školky, kam přijelo několik divadelních pohádek.
Posílám tímto vřelé poděkování a vděčnost benecké školce za vzájemnou spolupráci, touto cestou jsme mohli dlouhý čas umožnit dětem pestrost zážitků i do větších dálek.
V jarním čase nás také oslovila valteřická školka. Navštívili jsme společně liberecké ZOO, i zde jsme zažili jedinečné chvíle pozorováním mravenečníka nebo setkání s lachtanem hřivnatým.
Vydali jsme se také pospolu do lesního areálu Hájemství u Dvora Králové, který podporuje vztah k přírodě. Děti moc bavilo přiřazování ptačích budek k jednotlivým ptákům na dřevěném stromě. Počítali jsme kolik zvířátek se ukrývá na zvířecím totemu, prošli jsme „Krkonoše“, prohlédli hřbitov odpadků a v dřevěném altánu, který je postaven netradiční konstrukcí a lze tu rozdělat oheň, jsou tu lavice a stoly vyrobeny ze čtyř druhů stromů, které představují čtyři roční období, jsme opekli buřty. A na úplný závěr výletu jsme se ještě zajeli podívat k přehradě Lesního Království.
Využili jsme možnosti navštívit nově otevřené 3D bludiště na Benecku, děti zdolávaly různé překážky, prolézačky z kruhů nebo kyvadel, u některých pociťovaly lehkost a u některých potřebovaly podpořit svoji odvahu.
Jsem potěšena, že jsme mohli vzhlédnout expozice v nově zrekonstruovaném muzeu Krkonoš ve Vrchlabí.
Platnost vstupenky trvá dva dny a vůbec se nedivím, protože rozmanitá nabídka je velká.
Pro děti byla velkým zážitkem tekoucí voda s teráriem, živými zvířaty, dětský důl, kde si svítily lucerničkami. Velmi povedený je i zvukový doprovod a spoustu dalších vjemů.
Tradičně nás celým jarem provázel kurz plavání v jilemnickém bazéně.
A abych se navrátila do naší domoviny. Se školáky jsme opět prožívali napínavé vyprávění z knihy „Delfín Dilo“ s paní Valpurgou Hozákovou.
Zavítala mezi nás také spisovatelka Danka Šárková, která tu nedaleko žije. Krkonoše ji natolik učarovali, že mimo jiné napsala několik knih pro děti.
Setkáním se linulo povídání o Krkonoších, Krakonošovi, četba z knihy Alenka a Krakonoš.
Už po třetí jsme měli možnost dopoledne s canisterapií a to formou překážkové dráhy.
Jarní čas je také spojen s vypouštěním „našeho“ ježečka, děti mu daly jméno „Sonik Vidlička“, nejdříve s námi pobýval na zahradě a pak jednoho slunečného dne, spolu se školáky a s paní redaktorkou z Českého rozhlasu Hradec Králové, jsme mu našli vhodné místo v lese. Děti mu do skalní skuliny nanosily mech, listí, větvě. Zavzpomínali jsme, jak jsme se o něj od zimních dnů starali, proč s námi byl ve školce a proč už je čas ho vypustit do volné přírody. Každý, kdo chtěl mu popřál do jeho dalšího ježčího života, pohladil ho a dali mu prostor pro jeho další žití.
Strávili jsme spolu se školou odpoledne s maminkami a pak s tatínky, které bylo věnováno k jejich svátkům. Byl to společný čas zastavení, povídání, legrace.
Rozloučili jsme se „s našimi velkými hochy“ Matyáškem a Kubíkem, které pouštíme z naší náruče a přejeme radost, nadšení z poznávání nových světů, které se jim otevírají.
A na úplný konec bych chtěla poděkovat obecnímu úřadu za vždy vstřícnou spolupráci, která se linula celým časem, co jsem tu pobývala…
Dana Pištorová